Uhel na papíře, 50 x 35 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1970, signováno vpravo dole JK 70.
Mezinárodně uznávaný český sochař, malíř, grafik, kreslíř a autor pozoruhodných literárních a filozofujících reflexí. Vystudoval AVU v Praze u prof. Španiela, Laudy a Pokorného a později také scénografii na DAMU. Zaujat abstraktním expresionismem, tašismem, grafickým uměním V. Boudníka, ale také existenciální filozofií, konkrétní hudbou a literaturou, pokoušel se od sklonku 50. let vyjádřit vědomí tohoto rozměru abstraktní výtvarnou řečí blízkou koncepcím evropského informelu. Koblasovy práce kol. r. 1960 stavěly do centra pozornosti strukturální, materiálně odstupňovaný povrch reliéfu, který se stává nositelem veškerého emotivního napětí. Tento postup vizualizuje Koblasův cyklus Finis terrae. Od roku 1958 začíná vystavovat a brzy se ukazuje, že jeho dílo je mezinárodně srozumitelné. Se způsoby gestického projevu se plně nesmiřoval. Početná řada prací stále udržovala, byť jen v náznacích, figurativní komponenty provázané symbolickým podtextem. Od 60. let se věnuje také monumentálním realizacím v letištních halách v Praze, Varšavě a Košicích, kde kombinuje netradiční, ale velmi zajímavé materiály jako třeba přírodní pryskyřici. Na konci 60. let opouští Československo a v roce 1969 mu SRN uděluje politický azyl. Sochy J. Koblasy nejsou z typických sochařských materiálů. Sám o své tvorbě říká, že nejprve se materiál přizpůsobuje jemu a pak se on musí přizpůsobit materiálu. Koblasovo sochařské dílo je zastoupeno téměř na všech kontinentech včetně Afriky, kde mimochodem spolupracoval s Mezinárodním muzeem soch v egypstkém Asuánu. V současnosti žije v Hamburku.
Autor viz NEČVU 1/364, Ch 5/262.